Akvadukt Chřibská
Cestou z města směrem k Jetřichovicím stojí kousek od silnice technický unikát, jedna z hlavních hvězd v kategorii pohádková místa. Kamenný akvadukt postavený v roce 1888. Původně přiváděl vodu spolu s dvěma dodnes dochovanými tunely do tkalcovny Floriana Hübela v Dolní Chřibské. Dnes je připomínkou časů minulých a co víc – dovolíme si podotknout, že se od 19. století akvadukt zase tolik nezměnil. Tehdejší stavební techniky byly zřejmě permanentní.
Akvadukt si zahrál v pohádce Ztracený princ z roku 2008, kde se stal hranicí mezi dvěma královstvími. Takhle můžete i porovnat, nakolik se akvadukt od té doby změnil – nezměnil. Odsud je to jen kousek na další pohádková místa– třeba Dolský mlýn v Českém Švýcarsku, kde se také natáčel Ztracený princ nebo do Rybniště, na které se podíváme v dalším tipu.
Rybniště
Rybniště sice není tak docela pohádkové místo, za to se ale stalo částečným dějištěm rodinného filmu Útěk s Cézarem. Neutíká Julius Caesar, ale pes Cézar spolu se svým páníčkem, sedmiletým Radkem. Radek dostal Cézara od své matky jako dar předtím, než emigrovala. Radkův otec se teď chce znovu oženit, Radek s tímhle rozhodnutím hluboce nesouhlasí, a tak se s Cézarem vydává na výpravu za zmizelou matkou…
Rybniště můžete poznat třeba ve scéně s pohřbem – hřbitov totiž najdete v Rybništi. Stejně tak, když si chce Radek s Mílou vydělat na kolo a roznášejí poštu, můžete v záběrech poznat starou pilu v Rybništi. I vy se s dětmi můžete vydat po Rybništi na kole – vede sem cyklostezka přímo z Chřibské, dojet můžete třeba do Krásné Lípy.
Kytlice
Kytlice nejsou jen malebnou vesnicí a oblíbenou destinací známých osobností, ale i dějištěm několika filmů. V jednom z nich si zahrál i Miroslav Horníček, který v Kytlici našel zalíbení už dávno před natáčením – však tu měl chalupu a je pohřben na místním hřbitově.
Natáčel se tu film Táto, sežeň štěně! Další důkaz toho, že Lužické hory jsou dogfriendly místem. Ve filmu najdete scény natáčené po téměř celém území Kytlic – od Falknova přes Mlýny. Film vypráví o pražském redaktorovi, který odjede na venkov se svými dětmi. Ty všechny zatouží po štěněti, ačkoliv jejich tatínek, kterého hraje Miroslav Horníček, si myslí, že by si mohli vystačit s kočkou. Tohle všechno vede k sepsání fejetonu, který povede k zajímavému vývoji situace…
Sice se ve filmu objeví skoro celé Kytlice, i tak ale stojí za prozkoumání. Třeba s dětmi můžete vyrazit na dětské hřiště s vyřezávanými sochami naproti hospodě U Zlatokopa nebo k hasičárně, kde najdete hřiště se všemi složkami IZS.
Skalická jeskyně
Skalická jeskyně je skutečně pohádkovým místem – ve skutečnosti tedy uměle vytvořeným lomem na křídový pískovec. Taky byla před několika prohlášena za přírodní památku – zimuje tu více jak 10 druhů netopýrů, mezi nimi i několik na českém území ohrožených druhů. Vnitřek jeskyně je nepřístupný, můžete dovnitř nakouknout přes mříž, kterou je jeskyně uzavřená. Jeskyně je uzavřená z bezpečnostních důvodů – hrozí závaly. I tak si ale v pohádkách můžete připomenout, jak to uvnitř vypadá. Ty se v jeskyni natáčely ještě předtím, než došlo k jejímu uzavření.
Tak třeba v pohádce Z pekla štěstí se jeskyně stala domovem nejen netopýrů, ale i draka Bucifala. Skalickou jeskyni si můžete rozhlédnout v záběru, ve kterém Markýtka prochází podzemím. Třeba by vás zajímalo, že Z pekla štěstí bylo natočeno na motivy pohádky Český Honza od Jana Drdy a dračí kůže byla vytvořena z obarveného palačinkové těsta. Odteď už žádná palačinka nebude obyčejná palačinka.
Pohádkové místo se proměnilo v pekelné místo v pohádce Peklo s princeznou. Co se čertů týče, je tahle pohádka trochu matoucí – kdo je pravý a nepravý čert, které peklo je to správné… No, vězte, že to, které se odehrává ve Skalické jeskyni s čertovskou školou a žárlivou Muribanou, je to skutečné peklo, kterém vládne Lucifer. V jeskyni dokonce dodnes zůstalo pár pozůstatků po natáčení, třeba nástěnné malby čertíků. V pohádce Peklo s princeznou si dokonce správce pekelné brány zahrál Miloš Forman.
Bílé kameny
Bílé kameny jsou pohádkové místo i bez pohádek. 20 metrů vysoké pískovcové skály s bělavou barvou, díky příměsi kaolinitu, připomínají zdálky slony – odtud taky jejich další název Sloní kameny. Váže se k nim pověst o odchodu trpaslíků, kteří zde nechali truhlici s pokladem a klíč od ní svěřili mladé pasačce. Poklad si měli vyzvednout při svém návratu, ale ve skutečnosti se trpaslíci nikdy nevrátili.
Přímo v průrvě Bílých kamenů se natáčela pohádka Tajemství staré bambitky. Hrnčířka Anička mezi kameny veze své výrobky na trh, taky pak mezi skalami číhá na svůj lup převlečená za loupežníka. Bílé kameny taky můžete poznat v pohádce Hodinářův učeň – jako cestu k obydlí sudičky Lichoradky a místo, kde se schovává poklad ze snu hodináře.
Bývalý podzemní náhon ve Svitavě
Podzemní náhon v údolí Svitávky je vskutku důmyslnou technickou vymožeností – několik set metrů dlouhý tunel vytesaný pod zemí a do skal přiváděl vodu postupně hned do dvou zrcadláren – zrcadlárny Rabštejn a Velenice. Dnes už není funkční, ale svou monumentalitu si zachoval i tak.
Důkladně prohlédnout si ho můžete v pohádkách Nejkrásnější hádanka, kde se z něj stala podzemní skrýš uloupeného pokladu, nebo v Princezně a písaři, kde byl král unesen právě na místo podzemního náhonu. Ve skutečnosti jsou tunely dlouhé několik set metrů a také nepřístupné. Takže tady doporučujeme nastudovat pohádku, v realitě můžete nakouknout na ústí tunelu nebo se posunout do nedalekých Pustých kostelů, kde se natáčelo S čerty nejsou žerty.
