Rumburk
Jen těžko byste hledali skrytější, a přitom tak známé filmové místo, jako je Rumburk. Malá Paříž, jak se mu přezdívalo na počátku 20. století – v dobách své největší slávy to bylo město s rozvinutým průmyslem, plné výstavních obchůdků a restaurací. Rumburk je také městem, kde stojí jedna z nejzásadnějších evropských církevních památek – rumburská Loreta a také se stal dějištěm jednoho z nejdůležitějších milníků v naší historii, který předznamenal vznik Československé republiky – Rumburské vzpoury. Ta se odehrála 21. května 1918 v kasárnách v Rumburku – z počátečních 65 mužů se nakonec stalo 700 protestujících. Jedním z důvodů vzpoury byla nedostatečná zásobovanost, nevyplácení žoldu a šikana ze strany důstojníků Rakousko-Uherské armády…no a taky nechtěli do války.
I proto v 60. letech vznikl film Hvězda zvaná Pelyněk, odehrávající právě v Rumburku a pokoušející se o zmapování cesty ke vzniku myšlenky na vzpouru. O tom, jak se liší filmová fikce od historické reality se můžete dozvědět víc zde. Ve filmu uvidíte rumburské reálie, některé z nich jsou rozpoznatelné do dnes – třeba náměstí Lužické s barokním morovým sloupem, který zde stojí dodnes a kde stála ve filmu Vinárna U Růže severu. Film herecky obsadili Jiřina Bohdalová, Jan Tříska, Jiří Sovák či Radoslav Brzobohatý. Dnes se film poněkud ztrácí v množství filmových pásků, ale v Rumburku si nejen díky němu stále připomínají důležité výročí Rumburské vzpoury.
Osečná
V množství podještědských obcí se poněkud ztrácí, ale přesto stojí za pozornost. Osečná, městečko s výhledem na Ještěd, kousek od České Dubu a Chrastavy. Naštěstí si Osečné všimli filmaři, a tak sem mohl zasadit část filmu Ztraceni v Mnichově s Martinem Myšičkou. Film, který s nadsázkou vypráví o mnichovském komplexu, který si v sobě nesou generace Čechů. Zajímavostí je, že až je v okolí Osečné a poblíž hranic nepočitatelně řopíků, ve filmu byla poněkud ironicky použita filmová rekvizita řopíku z jiného filmu. Osečnou můžete zahlédnout třeba na záběrech ze hřbitova, kde kráčí Martin Myšička s papouškem na rameni.
Jiřetín pod Jedlovou
Jiřetín pod Jedlovou je jedním z takových skrytých pokladů Lužických hor. Hornické městečko obklopené lužickými sedmistovkami, s podstávkovými domy v centru města a božskou Křížovou cestou vinoucí se nahoru. Je až s podivem, jak dlouho trvalo filmařům, než si jí všimli…. Nebo se jen snažili se k ní zachovat s jakousi bohorovnou úctou? Ať tak či tak, jistě neurazí, že se na půdě křížové cesty v Jiřetíně pod Jedlovou odehrála filmová verze nejznámější české balady Máj Karla Hynka Máchy. Režie i kamery se v tomto případě ujal F. A. Brabec. Křížovou cestu můžete rozpoznat v záběrech z cesty poutníků.
Křížová cesta se také objevila v epizodní roličce v seriálu Příkopy, který navazuje na seriály Náves a Náměstíčko. Konkrétně ji můžete rozpoznat ve třetí epizodě s názvem Garáž, při vážné rozmluvě Ljuby Skořepové s Pavlem Novým.
Na počátku Křížové cesty bylo sedm bratrů přinuceno si vybrat mezi katolictvím nebo opuštěním země. První noc po odchodu se jim ve snu zjevil Spasitel a kynul jim, aby se vrátili zpět. A tak rozhodli, že se vrátí nejmladší z nich a stane se katolíkem. Byl nemocný do chvíle, kdy na svém pozemku, na Křížové hoře, nechal postavit krucifix, u kterého se pomodlil. Jeho modlitby byly vyslyšeny a byl zázračně uzdraven. Křížová hora se tak stala slavným místem, kam putovalo za uzdravením mnoho trpících. Nedlouho poté tedy nechal na vrchu místní farář Gottfried Liessner vybudovat zastavení a kapli. No a odtud už to byl jen krůček k dnešní podobě Křížové cesty.
Rynoltice
Rynoltice asi nejvíc proslavilo mýdlo s Jelenem, které vzniklo právě v téhle malé podještědské vesničce. Taky je tu typické nádraží z pálených cihel Severočeské transverzálky, které vyhrálo před lety cenu za nejhezčí nádraží. Součástí Rynoltic je také Jítrava a její div – Bílé kameny.
Víc než nádraží a jeleni však zaujal filmaře místní hřbitov. Nad ním se na několikametrovém skalním suku vyjímá novogotická kaple manželů Prokopových, v jejíž útrobách se skrývá i rodinná hrobka. Tenhle výjev jako z mýtických bájí by mohl znít povědomě milovníkům Karla Plíhala a Jarka Nohavici. Přesně na tomto hřbitově se totiž ve filmu Rok ďábla odehrál zinscenovaný pohřeb Karla Plíhala.
