Na výlety je to ale skoro ideální období. Lesy začínají měnit barvu, výhledy jsou díky čistšímu vzduchu zase o kus viditelnější a po prázdninách je na cestách znatelně větší klid.
A protože samotné chození je sice pěkná věc, ale cíl dělá výlet ještě o něco lepší, vybrali jsme pět tras, na jejichž konci čeká něco navíc. Pivo, dobré jídlo, sklo nebo třeba trochu nové energie.
Ze Švýcárny za cvikovským pivem
Okolí Cvikova je na babí léto skoro učebnicové. Pískovcové skály, listnaté lesy, vyhlídky a mezi nimi cesty, které člověka každou chvíli někam odlákají. Švýcárna na Zeleném vrchu stojí na místě někdejšího výletního hostince Schweizerhaus a z dnešního dřevěného altánu se otevírá výhled přes Českolipsko k Lužickým horám, Ještědu i Bezdězu.
Trasu můžete protáhnout přes další místa cvikovského okruhu – Lesní divadlo, Dutý kámen nebo Schillerovu vyhlídku – a postupně sejít až k Pivovaru Cvikov. Ten je vlastně docela logickým cílem: zdejší piva se jmenují podle okolních kopců – Luž, Hvozd nebo Klíč – takže můžete u sklenice zkusit určit, který z nich jste cestou opravdu viděli.
Přes Jítravský vrch rovnou k prostřenému stolu
Jítrava má trochu jinou krajinu než centrální část Lužických hor. Lesnaté kopce se tu potkávají s loukami a pastvinami a právě na podzim vynikne, jak pestrá tahle krajina vlastně je. Nad ní se zvedá 651 metrů vysoký Jítravský vrch, za ním Velký Vápenný a kolem se otevírají dlouhé průhledy směrem k Lužickým horám i Ještědskému hřbetu.
A pak přijde velmi důležitá část každého pořádného výletu: jídlo. V Jítravském Dvorci vaří mimo jiné z hovězího a jehněčího z vlastního biochovu, zvěřiny z okolních lesů a pečiva z vlastní pekárny. Takže tady se dá termín „odměna po výletě“ pojmout poměrně velkoryse.
Z Rumburku za Stromem života
Tenhle výlet je pro ty, kterým obyčejný kopec připadá málo a chtějí do cesty přimíchat trochu tajemna. Pod Dymníkem nedaleko Rumburku stojí Kamenný Strom života – dvaadvacet několikametrových žulových monolitů sestavených do složitého obrazce. Vznikl v letech 2003 a 2004 a jeho uspořádání pracuje se symbolikou zvěrokruhu, geometrie i protikladných energií. Jestli tu skutečně proudí vesmírná energie, necháme na vás. Rozhodně je to ale místo, které se v podzimní krajině neokouká.
K tomu můžete přidat samotný Dymník a pak se vrátit zpátky do Rumburku, kde čeká Wellness Hotel Lužan. Výsledkem je výlet, který kombinuje les, výhledy, jednu poněkud nečekanou krajinnou stavbu a civilizaci přesně ve chvíli, kdy už ji zase začnete oceňovat.
Hůrka – malý kopec, velký výhled
Ne každý podzimní výlet musí mít patnáct kilometrů a převýšení hodné Tater. Hůrka na okraji České Lípy má pouhých 327 metrů, ale z upravené vyhlídkové plošiny se díváte přes město k Českému středohoří a hlavně k Lužickým horám. Na horizontu se ukazují Klíč i Luž.
Je to přesně ten typ výletu pro den, kdy máte dvě nebo tři hodiny, chcete ven, ale nepotřebujete si nic dokazovat. A cestu lze zakončit v Restauraci a Penzionu Stará Lípa, kde funguje klasická restaurace s českou i mezinárodní kuchyní.
Nový Bor – podzimní procházka ke sklářské peci
A nakonec výlet, který připomíná, že Lužické hory nejsou jen lesy a kopce. Nový Bor je se sklem spojený tak těsně, že by byla skoro škoda projít jím a sklářství minout.
Cestu zakončete v Novotný Glass. Na jednom místě tu funguje sklářská huť, muzeum i restaurace Huť. V muzeu je přes tři sta děl českých a zahraničních sklářů, včetně rozsáhlé kolekce Bořka Šípka, a z ochozu lze přímo sledovat skláře při práci. Pokud jste se venku už dostatečně kochali podzimním chladem, tady se můžete pro změnu dívat na sklo vznikající při teplotách kolem 1 400 °C. To je docela příjemný tepelný kontrast.
Nečekejte na „poslední hezký víkend“
Vezměte mapu, mikinu do batohu a vyrazte. Lužické hory jsou na podzim možná méně nápadné než v létě, ale právě proto jim tohle období tolik sluší.
A před cestou raději zkontrolujte aktuální otevírací dobu míst, kde chcete výlet zakončit. Podzimní les vás sice přijme kdykoliv, restaurace už tak velkorysá být nemusí.
