Luňák červený
Luňák červený se v posledních letech stal nedílnou součástí koloritu Lužických hor – tak jako na zemi narazíte na jelena, s nadsázkou za každým stromem, tak na nebi narazíte na luňáka. Často ho uvidíte elegantně kroužit ve výškách v blízkosti lesů – poznáte ho snadno, protože i na dálku je vidět jeho naoranžovělé peří, bílé pruhy na křídlech a výrazně vykrojená ocasní pera.
Chřástal polní
V Čechách je dnes už spíš ohroženým druhem, nejčastěji se vyskytuje v okolí polí a luk, kde hnízdí. Je menší než koroptev a spíš, než že byste ho zahlédli, tak ho uslyšíte. Vydává zvuky jako přerušovaná řehtačka, typické je křupání a praskání.
Jelen evropský
V Lužických horách patří mezi nejrozšířenější druhy spárkaté zvěře, a taky nejčastěji viditelnou. Na dvanácteráka, ale i na laň, tu narazíte takřka na každém kroku. V lese na houbách, za volantem na silnici nebo jak se pasou na zahradě podél cest. Kromě toho, že jsou krásní a monumentální, tak jsou taky pěkně nenažraní – okusují a olupují kůru z mladých stromů, hlavně smrků, a tím ničí lesní porosty.
Kamzík horský
Na počátku 20. století se rozhodl hrabě Kinský nechat rozrůst krajinu na severu Čech o další živočišný druh – kamzíka horského. V dnešní době na něj můžete narazit jenom v Lužických horách a taky v Jeseníkách. Tuhle horskou kozu tady u nás potkéte hlavně v okolí vrchu Studený u České Kamenice a pod Středním vrchem v Prysku. Když už kamzíka zahlédnete, je to vzácný, ale krásný moment.
Jeřáb popelavý
Šedivý pták velikosti čápa s výrazným ocasním peřím, připomínajícím vlečku kankánové sukně. Vidět jeřába naživo je opravdu nezapomenutelný zážitek – jako kdybyste se najednou z české dědiny přesunuli do afrického vnitrozemí. Jeřába nejspíš potkáte poblíž mokřadů či rybníků, kam na jaře zalétá hnízdit. Českolipsko patří mezi oblast s nejčastějším výskytem Jeřába popelavého.
Netopýr hvízdavý
Jeden z nejmenších evropských netopýrů, který váží jen několik gramů. Přesto dokáže během jediné noci ulovit stovky komárů a dalšího hmyzu. V Lužických horách ho můžete zastihnout především v okolí lesů, rybníků a vesnic. Přes den odpočívá ukrytý ve štěrbinách budov nebo stromů, za soumraku pak vyráží na lov. Jeho přítomnost většinou ani nezaznamenáte – orientuje se pomocí ultrazvuku, který lidské ucho neslyší.
Skokan skřehotavý
Obojživelník, kterému se daří hlavně v okolí rybníků, tůní a mokřadů. Poznáte ho podle zelenohnědého zbarvení a hlasitého skřehotání, které se na jaře a začátkem léta rozléhá krajinou. Skokan skřehotavý patří mezi druhy citlivé na kvalitu prostředí, a jeho výskyt tak napovídá, že místní mokřady jsou stále v dobré kondici. Největší šanci na jeho pozorování máte za teplých večerů v blízkosti vodních ploch.
Sýc rousný
Nenápadná sova s velkýma žlutýma očima patří k nejzajímavějším obyvatelům zdejších lesů. Přes den odpočívá ukrytá v korunách stromů a aktivní bývá především v noci. Hnízdí ve starých dutinách po datlech a živí se hlavně drobnými hlodavci. Zahlédnout sýce rousného je velká vzácnost, mnohem pravděpodobnější je zaslechnout jeho charakteristické houkání, které se za tichých nocí rozléhá hluboko lesem.
Jezevec lesní
Jeden z největších evropských šelem působí na první pohled trochu neohrabaně, ve skutečnosti je však velmi zdatným hrabáčem a stavitelem. Poznáte ho podle typických černobílých pruhů na hlavě. V Lužických horách obývá především lesnaté oblasti, kde si buduje rozsáhlé podzemní nory, které mohou využívat celé generace jezevců. Přes den odpočívá pod zemí a za potravou vyráží až po setmění. Živí se žížalami, hmyzem, drobnými obratlovci i lesními plody. Setkání s jezevcem patří mezi vzácné zážitky, protože jde o velmi plaché a nenápadné zvíře.
Holub doupňák
Na první pohled připomíná běžného městského holuba, ve skutečnosti jde ale o vzácnější lesní druh. Jak napovídá jeho jméno, hnízdí v dutinách starých stromů, nejčastěji po datlech. Vyhledává zachovalé listnaté a smíšené lesy, kterých mají Lužické hory stále dostatek. Jeho přítomnost je známkou zdravého lesního prostředí s dostatkem starých stromů a přirozených dutin.
Čolek horský
Drobný obojživelník, který je v období rozmnožování nepřehlédnutelný díky svému nápadně oranžovému břichu. Obývá chladnější horské a podhorské oblasti, kde vyhledává tůně, lesní rybníčky a prameniště. Většinu roku tráví skrytě pod kameny, v mechu nebo pod spadaným listím. Na jaře se však stěhuje do vody, kde probíhá jeho pozoruhodný rozmnožovací rituál.
Krkavec velký
Největší pěvec Evropy a jeden z nejinteligentnějších ptáků vůbec. V Lužických horách ho můžete spatřit nad skalami, lesy i otevřenou krajinou. Poznáte ho podle leskle černého peří, mohutného zobáku a hlubokého krákavého hlasu. Krkavci vytvářejí dlouhodobé páry a jsou známí svou schopností řešit složité úkoly. Když se objeví na obloze, bývá to skutečně impozantní podívaná.
Střevlík kožitý
Patří mezi největší a nejvýraznější brouky našich lesů. Dorůstá délky až čtyř centimetrů a poznáte ho podle tmavého, matně černého krunýře s charakteristickou „kožitou“ strukturou povrchu. V Lužických horách obývá především zachovalé lesy, kde se přes den ukrývá pod kameny, padlými kmeny nebo v listí. V noci vyráží na lov a živí se slimáky, housenkami i dalšími drobnými bezobratlými. Přestože působí robustně, je velmi užitečným pomocníkem lesa. Jeho výskyt je známkou zachovalého přírodního prostředí s dostatkem starých stromů a tlejícího dřeva.
Liška obecná
Rezavá srst, huňatý ocas a chytrý pohled – liška obecná patří k nejznámějším obyvatelům Lužických hor. Přestože ji většina lidí spojuje s hlubokými lesy, často se pohybuje i na okrajích vesnic, luk a polí. Je velmi přizpůsobivá a živí se téměř vším, co najde – od hrabošů a hmyzu přes lesní plody až po zbytky potravy. Nejaktivnější bývá za soumraku a v noci. Pokud budete mít štěstí, můžete ji zahlédnout, jak lehkým krokem přebíhá lesní cestu nebo loví na horské louce.
Jezevec lesní
Jeden z největších evropských šelem působí na první pohled trochu neohrabaně, ve skutečnosti je však velmi zdatným hrabáčem a stavitelem. Poznáte ho podle typických černobílých pruhů na hlavě. V Lužických horách obývá především lesnaté oblasti, kde si buduje rozsáhlé podzemní nory, které mohou využívat celé generace jezevců. Přes den odpočívá pod zemí a za potravou vyráží až po setmění. Živí se žížalami, hmyzem, drobnými obratlovci i lesními plody. Setkání s jezevcem patří mezi vzácné zážitky, protože jde o velmi plaché a nenápadné zvíře.
