Jsou hory, které ohromí a hory, které dojmou. Lužické hory dojímají, protože mají lidský rozměr. Jejich nejvyšší vrcholy nedosahují ani 800 nadmořských metrů a přece jsou to hory se vším všudy. Kdyby se nejmenovaly Lužické, bylo by jejich jméno Malebné. Pohled na ně je uklidňující – z hřebenů kudrnatých smíšenými lesy důstojně vystupují dominanty, nejvyšší Luž, rozložitý Hvozd, ztepilý Klíč, zadumaný Studenec i královna Jedlová s korunou kamenné rozhledny.
Sídla pánů
Strážní hrádky vyrůstaly jako houby po dešti na staré obchodní stezce z Prahy do Žitavy. Z některých se staly půvabné zámky, z jiných romantické zříceniny.
